Asi by se hodilo se představit...

Na počátku byla myšlenka. Pak druhá. A pak tu byla potřeba pustit myšlenky ven.

A tak si jajinka řekla: "Začnu si psát blog." A stalo se tak. Původně své intelektuální výplody ventilovala na nyxu, pak jí ale přišlo líto, že člověk musí projít tvrdým nyxáckým přijímacím řízením, aby si mohl přečíst, co tu děvčicu napadlo. Její kecy za tu dobu samozřejmě pozbyly aktuálnost, ale třeba v těch pár příspěvcích najde něco nesmrtelného, co bude moci zveřejnit i tady. Aspoň do doby, než se začne naplňovat pravý význam tohoto blogu.

Tak jo, konec vznešeného projevu a teď ve zkratce něco o mně pro ty, kdož mě neznají. Jmenuju se Jana, jsem studentkou Masarykovy univerzity a asi hodinu mám v batůžku dvě svázané bakalářky s mým jménem z oboru Podnikové hospodářství. Moje milovaná univerzita mi umožnila vycestovat na jaře přes Erasmus do Finska, a to je vlastně důvod, proč chci psát veřejně. Času je zatím dost, ale člověk si musí natrénovat, jaké to je, když jeho blog někdo čte/číst může :)

Kdybych měla definovat sama sebe, vychválila bych se do nebes a pak řekla, že jsem sobecká. Takže to udělám jinak. Nebudu říkat nic, však on si i náhodný návštěvník udělá obrázek, co je ta jajinka vlastně zač. A kdyby ne, vždycky je tu vizitka vpravo dole. Ta má vypovídací schopnost dostatečnou.

Takže co napsat na konec začátku? Snad jen popřát, aby čtení nikomu nezpůsobilo psychické potíže a třeba se našel i důvod, proč se sem někdy vrátit...