pejska(d)řina

Chápu, že děti chtějí zvířátko. Chápu, lidi s velkým rodinným domem chtějí, aby ho někdo hlídal. Ale pejskaření nechápu.

Zkuste je někdy sledovat. Pomalu se prochází, občas se zastaví, podívají se, jak se jejich miláček vypotřebovává a pak (v lepším případě) poslušně naběhnou na trávník se sáčkem, aby posbírali produkt a uložili ho do nejbližšího koše nebo kontejneru na smíšený odpad. Někdy dokonce vytáhnou ještě ubrousek, aby se náhodou pejsek nemusel o svou hygienu starat sám. Pak jdou domů a vynesou chudinku do schodů.

Pejsek musí být oblečený, aby mu nebyla zima. Vysoká koncetrace pejskařů ve vašem okolí vás občas přenese na nepovedenou módní přehlídku a mě pak napadá, jestli i zvíře nemá nějaká duševní práva na to být normální...Pejsek nemůže běhat, aby se nezadýchal. Pejskovi se kupuje speciální psí čokoláda. Pejskovi se vaří maso s rýží a zeleninou, zatímco ostatní členové rodiny se spokojí s jídlem z asia bistra a jejich běžné setkání s vlákninou probíhá přes produkty ala benefibra. Pejsek se podepisuje na pohled k Vánocům.

Ok, toto sice nechápu, ale ještě mě to nijak neomezuje. Horší je, když si pejskař myslí, že parky a chodníky jsou jenom psí a nechávají za sebou hromádky. V Lískovci běžné a útoky neminuly ani chodník před naším domem. Ale proč to uklízet? On si to dříve nebo později někdo odnese na botě (s trochou pomstychtivosti - nebo touhy po spravedlnosti - doufám, že to je jeden z těch nesběratelů) a do té doby vím, že si mám dávat pozor. Je ale trochu problém, když napadne centimetr sněhu. To se dává pozor blbě.

Ne, fakt mi nevadí psi. Ani ne všichni páníčkové. Jenom ti přiblblí.