Stockholm

Pokud čekáte článek s vysokou informační hodnotou pro turistu, podívejte se radši na travel wiki. Pokud chcete vědět, jaká byla moje první cesta do Švédska doopravdy, pokračujte prosím ve směru prohlídky. 

Kolem půl druhé nedělní jsme se potkaly s dalšíma holkama z Tuomiokirkonkatu na chodbě (byly jsme jenom čtyři) a vyrazily směr TAMK. Byla jsem docela ráda, že jsme pohromadě, protože jsem fakt nevěděla, který vchod se jmenuje Kuntokatu. U školy už pár lidí čekalo (mezi nima dva noví Češi a jeden Slovák), tak jsme si mysleli, že jsme na správném místě. Pak došla nějaká Finka a obešla s náma celý TAMK, než jsme našli náš autobus. Hm, myslela jsem, že TAMK se má obíhat bez jakéhokoliv oblečení po sauně a ne obcházet v bundách :) 

Pak nás čekaly dvě hodiny cesty krásným zasněženým Finskem, projížďka ještě hezčíma Helsinkama, půlhodinka na nalodění a pak s napětím čekat na to, až vyplujeme. Bylo to docela vzrušující čekání - jestli dostanem mořskou nemoc, jestli se ta loď bude kývat, na podobnost s Titanicem nebo Estonií jsem nevěřila. Jestli ale můžu předbíhat, příznaky mořské nemoci mělo docela dost lidí, pevná půda pod nohama jim taky chyběla, ale loď za to rozhodně nemohla... Příčinou byl spíš ten duty free shop v šestém patře. Ano, šesté patro, a dohromady jich bylo jedenáct. Naše loď se jmenuje Mariella a dokonce má svůj záznam ve Wikipedii. Pobere skoro 2500 cestujících, najdete tady neuvěřitelně účelně (a úsporně) zařízené kabiny pro cestující, oblíbený a již zmíněný duty free shop, restaurace, noční kluby, karaoke, kasíno, přes noc hraje živá muzika, takže o zábavu je docela postarané. 

Mezi Finy a erasmáky ale zvítězil poněkud jiný druh zábavy. Protože jsou ve Finsku šílené daně na alkohol a na lodi se všechno prodávalo bez daně a cla, bylo to relativně levné (litr Finlandia vodky lehce přes 20 eur). To se ovšem netýkalo barů a restaurací (tam jsem ceny radši nezjišťovala, ale prý večeře - sice švédský stůl - stála přes 30 eur). Takže se všichni předzásobili a jak je tradicí ve Finsku, udělali jsme si pre-party dole v kajutách. Sice to bylo oficiálně zakázané (protože prohibice a zákaz pití mimo bary), na lodi bylo ale kolem tříset studentů z celého Finska a tento přístup praktikovali všichni. Nutno ale poznamenat, že ožralý Fin většinou není nic moc - z nadprůměrně stydlivého se totiž stane nadprůměrně otravný a tento skok z extrému do extrému dvakrát příjemný není. Na druhou stranu, dostala jsem nabídku k sňatku, můj potenciální manžel si ale rychle začal klást náročné podmínky. Ok, ve skutečnosti to bylo takto: "Jana from the Czech Republic, marry me and buy me Škoda!" :)

Jediná vada na kráse té cesty byly moje spolubydlící v kajutě. Chtěla jsem být s holkama z naší koleje, ale původně jsme byly domluvené s Aidou a Ievou (čti Javou) z Litvy, ony si pak celý Stockholm rozmyslely a mě přiřadili jinam. Vyměnit na lodi se nám nepodařilo, takže jsem spala s jednou normální Finkou a dvěma šílenýma holkama z Polska/Lotyšska, které si na jeden den tahly plnou kabelu kosmetiky, fén, žehličku na vlasy a vůbec bych se nedivila, kdyby s sebou měly třeba eště epilátor...tak nevím, jestli nejsu normální já, protože nepotřebuju být každou minutu v životě dokonale krásná, nebo ty dvě, které měly potřebu se začít sprchovat a sušit si vlasy v sedm ráno, když plánovaný příjezd je v deset švédského času. Fakt příjemné probuzení, když jdete spát ve čtyři. Dobře, na obranu té holky z Polska musím říct, že byla docela milá, tu druhou by ale mohli zařadit do galerie slepic mezi TOP 10. Naštěstí jsem mohla čas trávit na chodbě nebo v některém z klubů. 

No a teď teda konečně něco pro ty, které zajímá Stockholm :) V tuto roční dobu jsou tam prázdné ulice, žádní turisti (kromě pár finských či pseudofinských studentů, kteří se odvážili opustit loď...třeba Juha to radši neudělal...a ostatně myslím, že většina tutorů z TAMKu zůstala na Marielle, protože se jeli primárně opít). To město vypadá nádherně. Prostorné, čisté, barevné... Fakt, co se týče barevnosti, skoro bych ho přirovnala k Benátkám. Přístav působí skoro romanticky a hlavně v létě to musí být krásná procházka. Historické centrum je hezky pohromadě, jenom byla škoda, že všechno bylo zavřené (kostely nebo muzea). Pondělí, no. A ostatně, podívejte se na fotky. Jenom moje kolegyně měly patrně trochu opicu a nebyly moc akční, takže centrum jsme si sice prošly, ale místo nějakého objevování nezpopularizovaných zákoutí švédské metropole jsme se jaly objevit Burger King. Nutno uznat, že žaludek jejich záměr docela uvítal. A takový malý finančnický zážitek - nedalo se tam platit kartou, tak jsem platila v eurech a vráceny mi byly švédské koruny. Stejně jsem ale chtěla poslat pohled domů (aby si pošťačky měly o čem vykládat) a nakonec mi zbyly dvě SEK. Jednu si nechám na památku a tu druhou třeba využiju příště?

Celkově ten výlet byl super. Krásné město, skvělá chodbovica, možná ještě lepší pařba v horních partiích, Juhovy kecy a navíc jsem potkala Švýcara z Tampere, který byl nadšený myšlenkou jet do Lahti na skoky na lyžích. Takže mám v kapse další výlet a třeba bude o čem psát...

P.S. Nevšimla jsem si žádného zerzavého Švéda, tak ta spojitost s Prušánkama možná nebude tak žhavá... :)

Vaša jájinka

Pispala

Tak jsme si s Agi (HUN) a Kasiou (POL) po dvou týdnech v Tampere řekly, že centrum už celkem známe a chtělo by to vyrazit někam na výlet. Vzhledem k tomu, že ještě nemáme kartičky od Tamko (studenstká unie), které by nám zaručily 50% slevu na vlak, rozhodly jsme se využít místních šalinkart a vyrazily do čtvrti zvané Pispala. 

Tampere samo o sobě je průmyslové město, takže centrum (kromě sněhu - zatím) moc finsky nevypadá. Normální kamenné domy, továrna na papír, semtam nějaký kostel, nádraží, náměstí, divadlo. Já jsem si ale pod "pravým" Finskem představovala něco jiného. Malé červené domečky ze dřeva, bílé okna, za rohem les a kdyby se člověk pokusil někam dohodit kamenem, trefil by se do jezera. A přesně tyto parametry Pispala splňuje. Kdyby tam nejezdily autobusy se znakem Tampereen joukkoliikenne, ani byste nepoznali, že to k Tampere patří. 

Naše cestování ale sužovaly všeliké útrapy. Najít číslo autobusu, kterým se tam dostaneme, ještě nebyl až takový problém (pominu-li fakt, že Pispala je čtvrť, nikoliv jedna ulice nebo podobný omezený úsek a ani v tom vymakaném jízdním řádu za půl eura není seznam zastávek pro každou linku). Tak jsme z bohatého výběru zvolily ten autobus, který přijel na zastávku Rautatieasema (Nádraží) jako první, a čekaly, co se bude dít. Po pár minutách autobus opustil městskou civilizaci a protože kolem několika zastávek jenom projel (všechno je na znamení, dokonce mám podezření, že i konečná), odhodlaly jsme se prověřit angličtinu Finů a zeptaly jsme se místních, jestli už tam budem. Odpověď "This is Pispala" mě dohnala k nepromyšlenému kroku zmáčknout STOP a protože nikdo jiný očividně vystupovat nechtěl, očekávalo se od nás, že si zachováme svou hrdost a se ctí opustíme vůz. Důvod, proč jsme si to vystopování chtěly rozmyslet, byl ten, že autobus zastavil uprostřed silnice, kde bylo těžké najít cokoliv, po čem touží turistovo srdce. Dobře, abych nebyla nespravedlivá, mezi stromy byl docela hezký výhled na Näsijärvi, Needle a tři dřevěné domky přes silnici. Mezi námi byl výhled i na nepříliš nadšenou Kasiu a pobavenou Agi. Naštěstí další autobus na sebe nenechal dlouho čekat a další zastávku jsme tiply o něco úspěšněji. 

Co jsem viděla fotky od jednoho z Čechů tady v Tampere, tak někde v těch místech měla být věž se super výhledem. Jak se to ale říká o líné hubě? Opravdu by se nám totiž vyplatilo zeptat se Fandy, kde ta věž je, nebo aspoň jak se to jmenuje. Takto jsme musely spoléhat na vlastní orientační smysl nebo na to, že se zeptáme místních. Což nebylo jednoduché. Venku bylo kolem -10, foukalo (a to jakože dost), semtam trochu sněhu, za dvě hodiny tma. Kdo by kromě nás chodil ven? Nějaké domorodce jsme ale přece jen potkaly a ti nás nasměrovali neurčitým směrem do kopce. Docela příjemné zahřátí. Jakmile ale holky uviděly pod námi jezero, docela rychle se vzdaly myšlenek na další kopec (a určitě úžasnou rozhlednu, teda přinejmenším za slunečného počasí) a začaly se zajímat jenom o to, jak se dostat dolů a jestli po ledu dojdem až na ostrov. Takže sorry, Pyynikki (ještěže ten Google máme), snad příště.

Procházka po jezeře byla super, jenom tam foukalo o dost výrazněji než mezi domkama. Tam jsem začala docela výrazně pociťovat, že mám rukavice doma na poličce (a to se mi v noci předtím zdálo o rukavicích, krásných, teplých a červených...pravda, že po tomto výletu jsem měla dost červené ruce...asi budu vizionář). Vymrzly jsme docela rychle, takže jsme na ostrůvku udělaly pár fotek a pak rychle zpátky.

Kousek od jezera byla autobusová zastávka, z jízdního řádu jsme odhadly, že naše linka pojede asi za dvacet minut, a tak jsme se chtěly projít autobusu naproti. Pod náma bylo ale hnědé jezírko plné kačen a prostě ženský smysl někde uvnitř nás zvítězil :) Po chvilce rozplývání nad ptáky, kteří připomínali střední Evropu, nám zbývalo už jenom pár minut.

No a že jsem přestala mluvit o těch dřevěných domkách, tak samozřejmě jich byla plná Pispala a bylo to moc hezké (fotodokumentace na picase). Ale popis by se lišil jenom velikostí a barvou a to by vás dost brzo nebavilo. Ostatně to nezaručuje, že vás to baví bez nich :)

Nähdään,

jajinka

Jajinčiny prvotní postřehy

Ok, neustále mě tu něco překvapuje. A proto než se vydám na nějaký výlet (moje první cesta bude směřovat pravděpodobně do Nokie), napíšu vám pár postřehů o Finsku, o TAMKu, o Finech... no uvidíte.


Jajinka na nákupech
Já vím, možná to jsou pitomosti, ale mají tady čtyřvrstvé kapesníčky a v balení po 18 balíčcích. Že by se čekalo, že tu lidi budou mít rýmu? :)
Další věc, které sem si všimla hned při prvním nakupování, tak mají tady Floru, která vypadá jako naše Rama, a to, čemu my říkáme Flora, je tady Becel. Dokonce i ve verzi pro-activ. 
Ve finských supermarketech nekoupíte alkohol (kromě piva a lonkera), protože na to má stát monopol. Takže pokud chcete něco ostřejšího, musíte do speciálního obchodu zvaného Alko. Nebo do Estonska.
Jinak máme kousek od domu Lidl a dokonce se tam dá koupit čokoláda Belarom. Myslím, že ale po včerejšku na dlouhou dobu budu finský vlastenec a zůstanu u Fazeru. Mimochodem, věděli jste, že Geisha je finská čokoláda? 
Juha mi říkal, že Lidl ale nemá moc rád, protože je neměcký. Vysvětlil to tím, že Finsko je malá země (-> malá ekonomika) a když každý bude nakupovat finské produkty, tak tím trochu podpoří vlastní zemi. 
Mimochodem nejlepší sirup na světě je s příchutí červených hroznů a hrušky. Zvláštní (neřkuli divná) kombinace, ale hrozně dobrá.  

Jajinka v MHD
Co se týče autobusů, není to žádná legrace, hele. Na zastávkách nejsou žádné jízdní řády, maximálně na pár frekventovanějších zastávkách jsou cedule s informací, za jak dlouho který autobus odjíždí. Pak už zjistíte jenom číslo a směr. Ale něco jako seznam zastávek...Prý existuje nějaká knížečka za půl eura, takže zítra po škole vyrážím do bus office. 
Jako bonus, všecky zastávky jsou na znamení a většinou nevíte, jaká je příští. Elektronické cedule jsou jenom v některých autobusech a nějaké hlášení neexistuje. I když vlastně, kdo by těm jejich extradlouhým názvům rozuměl... Zato výstražné tlačítko je u každé dvousedačky. 
Ostatně i většina přechodů je na znamení. A ještě jedna věc, která se teda netýká primárně MHD, ale na každé křižovatce mají dvoje semafory. Jeden je vždycky na standardním místě, tedy před tím, než vjedete do křižovatky, druhý je za křižovatkou. Nedává mi to úplně smysl, možná má stát monopol i na výrobu semaforů a tím, že na každé křižovatce mají dvojnásobné množství světel, bojují proti krizi. Jedna Lotyšanka (která mimochodem byla v -15 venku v minisukni!!!) ale říkala, že u nich je to taky a že je to prej dobrý. Nerozuměla jsem jí moc vysvětlení, protože buď huhňá nebo ji moje angličtina nestíhá. Nejspíš oboje.

Jajinka ve škole
Studentům MUNI se na vědomí dává, že máme nejlepší IS na světě! To, čemu tady hrdě říkají WinhaVille, připomíná IS Karlovky. Implikace - je to k ničemu. Můžete si přes to jenom zaregistrovat předměty a pak možná zkoušky (co jsem ale zatím pochopila, tak budem mít většinou jenom jeden termín...). Na jiné adrese jsou studijní materiály a ještě na další mail. Ten teda celkem používají, i když! Dnes jsem šla na svoji první hodinu, čekali jsme s dalšíma pár děckama 15 minut a nikdo nepřišel. Tak jsme skupinově odešli (akademická čtvrthodinka teda platí přinejmenším v Holandsku, Francii, Německu a ČR). V tu chvíli jsem si připadala jak na Filozofické fakultě (sorry). Takže bohužel zatím moje jediné setkání se školou byly Orientation days. Snad se zítra někoho dočkáme, když máme první hodinu v 8,30. To vstávání bude totiž dost nepříjemné, člověk lehko navykne na spaní do desíti...
Možná bych měla eště připsat, že tu rozhodně nehladovím. Protože to jídlo, co dostáváme v menze...wow. Zaprvé - každé jídlo má tři chody - chleba nebo houska buď s máslem nebo s pomazánkou, pak hlavní jídlo, kterého si můžete nabrat, kolik chcete (ok, asi je omezené maso, příloha a omáčka je ale bez limitu). A salát. Tolik zeleniny, kolik zvládnete. A vždycky je na výběr z několika salátů, nakrájená zelenina a k tomu dokonce i oříšky nebo třeba slunečnicové semínka. Plus dvě deci pití (mlíko, džus nebo kafe) a neomezené množství vody. To vše za 2,50 prosím. Řekla bych, že standardní cena za horší meníčko bez pití. Myslím, že pošlu studii na SKM :)

Jajinka a Fini
Ve Finsku jsem zatím poznala několik druhů Finů. Společné znaky - blonďaté vlasy, modré oči, jazyk, kterému se nedá rozumět, omezený fyzický kontakt (rozhodně žádné líbání po italsku při každé příležitosti) a dostatečná vzdálenost při rozhovoru. A trochu nesmělost.

První druh - standardní Fin. Když uděláte první krok a začnete se s nima bavit, tak se umí docela odvázat, otevřít a je docela příjemné se s nima bavit. Není problém je rozesmát, ale pokud nevyvíjíte dostatečnou aktivitu, po chvilce se začnou bavit zase finsky mezi sebou. Když ale potřebujete poradit, velice ochotně vám pomůžou. 
Druhý druh - stydlivý Fin. Sedí v koutku a když na něj promluvíte, tak uskočí. Takového Fina znám jenom z vyprávění spolubydlící, ale možná se paní jenom lekla angličtiny. 
Třetí druh - international tutor. O dost otevřenější než standardní Fin, protože v náplni jeho práce je mluvit s lidma z cizích zemí a tak trochu se o ně starat. Navíc "erasmáci" bývají většinou dost otevření a přátelští a tutoři se jim chtějí trochu přiblížit. To o sobě ostatně říkají sami, není to z mojí hlavy.
Čtvrtý druh - Juha Karjalainen (můj tutor). Tento člověk se vymyká asi všem obecným charekteristikám Fina (kromě vzhledu - blond vlasy, modré oči). Jinak pokořuje předsudky - otevřený je ažaž, jeho rekord v mlčení za dobu mého dosavadního pobytu byl dvě minuty (!) a to ještě k tomu bylo něco jako sázka. Nejčastější věta je "just kidding" (dělám si srandu) a je schopný vám to během pěti minut říct i desetkrát (ok, průměr je tak tak jednou za tři minuty). Dost často rýpe, ale na oplátku si nechá rýpat do sebe. Nechybí na žádné akci - ale kdyby tam chyběl, byla by tam poloviční zábava. Prostě člověk, který je pro každou srandu (a to nemusím mluvit o spoustě užitečných rad, co mi dává) a mně se strašně líbí, jaký je. A jak zjišťuju z různých stran, má své fanoušky i mezi Čechy, kteří ho nikdy neviděli v akci :)

Jajinka a finština
No dobře, tady bohužel nemám moc zážitků - kromě včerejšího nakupování, které jsem celé zvládla ve finštině. Musím se jenom přiznat, že celý proces sestával ze tří slov: Moro (ahoj) - kiitos (děkuju) - sel moro (ahoj). Proč jsem ale založila tento speciální odstavec - chtěla jsem se pochválit, že mi několik Finů nezávisle na sobě řeklo, že mám hrozně dobrý přízvuk a že by lehko uvěřili, že jsem Finka (ok, navíc světlé vlasy a z genetického hlediska modré oči). Ale myslím, že jenom v té spleti Francouzů a Italů nejsou zvyklí na tak "precizní" výslovnost R, která je ale stejná jako v češtině, stačí na to dát trochu větší důraz... Ovšem s každou další pochvalou přichází vlna motivace, takže uvidíme za půl roku :)

Tak, pro dnešek končím, protože ráno přece brzo vstávám. Mějte se, smějte se a užívejte si toho, že vám lidi rozumí :)

Best regards,

jajinka

Moro, Tampere!

Takže ahoj všichni... Zdravím vás prvním historickým zápiskem o mých prvních dojmech z Finska :)
Ze strategických důvodů prozatím přeskočím poslední hodiny v ČR i cestu, jenom malá rada pro vás, co někdy hodláte cestovat s Online-Ticketem od Deutschebahn - budete potřebovat mít s sebou kartu, ze které jste platili lístek. A jinak posílám jedno velké "kiitos" (děkuju) do Brna, věřím, že najde adresáta :) Takže teda k věci. 

Když jsem měla pocit, že naše letadlo začíná klesat, zmocnil se mě docela vzrušující pocit, že ta zem pode mnou musí být Finsko. Když jsme přistáli, z okýnka bylo vidět zasněžené letiště a docela maličkou halu. A pak následovalo moje první setkání s Finskem. Většinou se mluví o prvních krůčkách nebo o prvním pohledu. Pro mě byl asi nejsilnější první finský vzduch v plicích. Byl studený :) Ale tak moc, že to až zařezalo. Tak moc, až mě to rozesmálo. Inu, -20. Mráz na tváři celkem štípal a dýchat pusou nebyl úplně nejlepší nápad (to je jak dýchat proti silnému větru). Ale jinak ta zima až tak hrozná není. Když je v Brně lehce pod nulou, připadá mi to horší.

Pak jsem šla za davem, našla si svůj kufr a chtěla najít nějaký hlavní prostor, ale než jsem to stihla udělat, našel mě Juha. Nejdřív mě vzal do finského McDonaldu (Hesburger) a pak do nonstop obchodu ABC. Dostala sem velice užitečnou radu - když nerozumíš, co znamená něco ve finštině, zkus švédský překlad. Celkem to funguje (třeba fetfri mjölk - odtučněné mlíko). Pak mě odvezl "domů", ale nemohla jsem tam zůstat dlouho, protože v Love hotelu byla první party pro erasmáky. Na vysvětlenou, nebyl to bordel, ale night club :) což tady znamená normální diskotačka. Juha mi říkal, že musím vyzkoušet lonkero a pozval mě na panáka čehosi sladkopendrekového. Myslím, že to chutná dost divně :) Co mě ale potěšilo - potkala jsem tam Slovenku a Čecha, což je docela uklidňující pocit tak daleko od domova. Kolem druhé místního času jsem ale šla spat, protože po celodenním cestování a dvou nocích nevydatného spánku jsem byla fakt mrtvá. 

Druhý den jsme měli sraz s Juhou, vzal mě do města, koupila jsem si finskou simku (+358404684361), je tady fakt levné volání - 7 centů za minutu. Navíc se mi stala v Česku nevídaná věc - za simku sem zaplatila 9,90 a provolat můžu 11 euro. Víc konkurence mezi české operátory :)
Jinak Tampere je fakt hezké město. Zatím se tu teda moc nevyznám, ale ten můj kousek vypadá dobře. Můžete se pokochat obrázkem (další budou na picase časem) a taky mi můžete závidět sníh :) Co se týče mojeho bydlení, tak mám společný pokojík s Maďarkou, vypadá fakt mile. No a jinak bydlím se spoustou dalších erasmáků a erasmaček, takže sotva vylezu z té naší nudle, zaručeně musím někoho potkat. Národnostní složení je dost pestré - Itálie, Španělsko (jak jinak na Erasmu), Litva, UK, Korea, Nizozemí, Irsko, Kanada, Německo...no a ve škole je spousta Francouzů, ale ti bydlí na jiné koleji. Nicméně večer se vyvinul z nevinného babského kecání v hraní Mafie, takže to byla docela příjemná chodbovica. 

Dneska jsem konečně podepsala smlouvu s Toasem, dostala heslo k internetu, ale nějak to zatím nefunguje. Takže počkám, až se vrátí Agi (moje spolubydlící) a zeptám se jí, jak to nastavila. Dostali jsme totiž návod pro XPčka a já samozřejmě jdu s dobou, takže mám sedmičky. Achjo, naučte mě někdo konečně s tím linuxem :) Taky jsem si koupila tamperskou variantu šalinkarty - jeden lístek stál 2,50, takže se to trochu nevyplatilo. No a navíc...zatím je docela kosa na dlouhé procházky. Jinak za poslední dvě zmiňované události může jiný tutor, Petri, fakt přátelský a ochotný Fin. Ostatně všichni Fini, co jsem tu poznala, byli zatím hrozně příjemní, rozhodně ne odměření a studení. Zvláště ne po pár hltech vodky :)

No a pár věcí, co mě tu zatím překvapilo - na prvním místě by měla být samozřejmě zima, ale s tou jaksi průměrně inteligentní Čech počítá, takže ji vynechám. Dost nepochopitelné pro mě ale je to, že i v takové kose jezdí na kole. I když Fini jsou asi fakt ostří, protože jsem dnes viděla dva borce v ručníku kouřit před saunou. Myslím, že to není normální ani v zemi, kde se za skoro léto považuje +10/-5°C :) Další věc, co mě překvapila, byl jejich systém třídění odpadu. Je tady dokonce záloha na plechovky od piva. Asi si dost potrpí na životní prostředí, což je poznat třeba v centru - je tam továrna na výrobu papíru, ale není vůbec cítit. Je ale zase pravda, že Fini mají co chránit... Další věc je, že skoro jsem tu aspoň ve třech výlohách viděla českého krtečka. Ok, jeden z těch obchodů se jmenoval v překladu vánoční strom (joulupuu) a byl to obchod s českýma věcma. No, překvapuje mě tu pořád něco, ale nemůžu to všechno vyplýtvat v jednom zápisku. Hlavně proto, že mě momentálně nic dalšího nenapadá :)

Nakonec krátká poznámka o slivovici ve Finsku :) Když jsem nalíla pohárek Juhovi, tak se otřepal (a to je fakt kus chlapa) a řekl, že je to really bad. Když jsem to dneska vzala na party, tak se tomu z dálky vyhýbal a občas se opatrně zeptal, kde mám tu terrible thing. Ostatní erasmáci nebyli tak přísní, v každým případě bylo většinou dost zábavné sledovat jejich reakce. Je ale vidět, že tomu nerozumí, protože asi jenom tři lidi z dvaceti ocenili czech alcohol :) Ještě mi trocha zbylo, ale tu budu opatrovat na horší časy a na nostalgické chvilky, kdy budu vzpomínat na domov :)

Fajn, napoprvé toho bylo docela dost, stejně je to tak pomíchané, že vám to nemůže dávat smysl. Moi moi :)