Jajinčiny prvotní postřehy

Ok, neustále mě tu něco překvapuje. A proto než se vydám na nějaký výlet (moje první cesta bude směřovat pravděpodobně do Nokie), napíšu vám pár postřehů o Finsku, o TAMKu, o Finech... no uvidíte.


Jajinka na nákupech
Já vím, možná to jsou pitomosti, ale mají tady čtyřvrstvé kapesníčky a v balení po 18 balíčcích. Že by se čekalo, že tu lidi budou mít rýmu? :)
Další věc, které sem si všimla hned při prvním nakupování, tak mají tady Floru, která vypadá jako naše Rama, a to, čemu my říkáme Flora, je tady Becel. Dokonce i ve verzi pro-activ. 
Ve finských supermarketech nekoupíte alkohol (kromě piva a lonkera), protože na to má stát monopol. Takže pokud chcete něco ostřejšího, musíte do speciálního obchodu zvaného Alko. Nebo do Estonska.
Jinak máme kousek od domu Lidl a dokonce se tam dá koupit čokoláda Belarom. Myslím, že ale po včerejšku na dlouhou dobu budu finský vlastenec a zůstanu u Fazeru. Mimochodem, věděli jste, že Geisha je finská čokoláda? 
Juha mi říkal, že Lidl ale nemá moc rád, protože je neměcký. Vysvětlil to tím, že Finsko je malá země (-> malá ekonomika) a když každý bude nakupovat finské produkty, tak tím trochu podpoří vlastní zemi. 
Mimochodem nejlepší sirup na světě je s příchutí červených hroznů a hrušky. Zvláštní (neřkuli divná) kombinace, ale hrozně dobrá.  

Jajinka v MHD
Co se týče autobusů, není to žádná legrace, hele. Na zastávkách nejsou žádné jízdní řády, maximálně na pár frekventovanějších zastávkách jsou cedule s informací, za jak dlouho který autobus odjíždí. Pak už zjistíte jenom číslo a směr. Ale něco jako seznam zastávek...Prý existuje nějaká knížečka za půl eura, takže zítra po škole vyrážím do bus office. 
Jako bonus, všecky zastávky jsou na znamení a většinou nevíte, jaká je příští. Elektronické cedule jsou jenom v některých autobusech a nějaké hlášení neexistuje. I když vlastně, kdo by těm jejich extradlouhým názvům rozuměl... Zato výstražné tlačítko je u každé dvousedačky. 
Ostatně i většina přechodů je na znamení. A ještě jedna věc, která se teda netýká primárně MHD, ale na každé křižovatce mají dvoje semafory. Jeden je vždycky na standardním místě, tedy před tím, než vjedete do křižovatky, druhý je za křižovatkou. Nedává mi to úplně smysl, možná má stát monopol i na výrobu semaforů a tím, že na každé křižovatce mají dvojnásobné množství světel, bojují proti krizi. Jedna Lotyšanka (která mimochodem byla v -15 venku v minisukni!!!) ale říkala, že u nich je to taky a že je to prej dobrý. Nerozuměla jsem jí moc vysvětlení, protože buď huhňá nebo ji moje angličtina nestíhá. Nejspíš oboje.

Jajinka ve škole
Studentům MUNI se na vědomí dává, že máme nejlepší IS na světě! To, čemu tady hrdě říkají WinhaVille, připomíná IS Karlovky. Implikace - je to k ničemu. Můžete si přes to jenom zaregistrovat předměty a pak možná zkoušky (co jsem ale zatím pochopila, tak budem mít většinou jenom jeden termín...). Na jiné adrese jsou studijní materiály a ještě na další mail. Ten teda celkem používají, i když! Dnes jsem šla na svoji první hodinu, čekali jsme s dalšíma pár děckama 15 minut a nikdo nepřišel. Tak jsme skupinově odešli (akademická čtvrthodinka teda platí přinejmenším v Holandsku, Francii, Německu a ČR). V tu chvíli jsem si připadala jak na Filozofické fakultě (sorry). Takže bohužel zatím moje jediné setkání se školou byly Orientation days. Snad se zítra někoho dočkáme, když máme první hodinu v 8,30. To vstávání bude totiž dost nepříjemné, člověk lehko navykne na spaní do desíti...
Možná bych měla eště připsat, že tu rozhodně nehladovím. Protože to jídlo, co dostáváme v menze...wow. Zaprvé - každé jídlo má tři chody - chleba nebo houska buď s máslem nebo s pomazánkou, pak hlavní jídlo, kterého si můžete nabrat, kolik chcete (ok, asi je omezené maso, příloha a omáčka je ale bez limitu). A salát. Tolik zeleniny, kolik zvládnete. A vždycky je na výběr z několika salátů, nakrájená zelenina a k tomu dokonce i oříšky nebo třeba slunečnicové semínka. Plus dvě deci pití (mlíko, džus nebo kafe) a neomezené množství vody. To vše za 2,50 prosím. Řekla bych, že standardní cena za horší meníčko bez pití. Myslím, že pošlu studii na SKM :)

Jajinka a Fini
Ve Finsku jsem zatím poznala několik druhů Finů. Společné znaky - blonďaté vlasy, modré oči, jazyk, kterému se nedá rozumět, omezený fyzický kontakt (rozhodně žádné líbání po italsku při každé příležitosti) a dostatečná vzdálenost při rozhovoru. A trochu nesmělost.

První druh - standardní Fin. Když uděláte první krok a začnete se s nima bavit, tak se umí docela odvázat, otevřít a je docela příjemné se s nima bavit. Není problém je rozesmát, ale pokud nevyvíjíte dostatečnou aktivitu, po chvilce se začnou bavit zase finsky mezi sebou. Když ale potřebujete poradit, velice ochotně vám pomůžou. 
Druhý druh - stydlivý Fin. Sedí v koutku a když na něj promluvíte, tak uskočí. Takového Fina znám jenom z vyprávění spolubydlící, ale možná se paní jenom lekla angličtiny. 
Třetí druh - international tutor. O dost otevřenější než standardní Fin, protože v náplni jeho práce je mluvit s lidma z cizích zemí a tak trochu se o ně starat. Navíc "erasmáci" bývají většinou dost otevření a přátelští a tutoři se jim chtějí trochu přiblížit. To o sobě ostatně říkají sami, není to z mojí hlavy.
Čtvrtý druh - Juha Karjalainen (můj tutor). Tento člověk se vymyká asi všem obecným charekteristikám Fina (kromě vzhledu - blond vlasy, modré oči). Jinak pokořuje předsudky - otevřený je ažaž, jeho rekord v mlčení za dobu mého dosavadního pobytu byl dvě minuty (!) a to ještě k tomu bylo něco jako sázka. Nejčastější věta je "just kidding" (dělám si srandu) a je schopný vám to během pěti minut říct i desetkrát (ok, průměr je tak tak jednou za tři minuty). Dost často rýpe, ale na oplátku si nechá rýpat do sebe. Nechybí na žádné akci - ale kdyby tam chyběl, byla by tam poloviční zábava. Prostě člověk, který je pro každou srandu (a to nemusím mluvit o spoustě užitečných rad, co mi dává) a mně se strašně líbí, jaký je. A jak zjišťuju z různých stran, má své fanoušky i mezi Čechy, kteří ho nikdy neviděli v akci :)

Jajinka a finština
No dobře, tady bohužel nemám moc zážitků - kromě včerejšího nakupování, které jsem celé zvládla ve finštině. Musím se jenom přiznat, že celý proces sestával ze tří slov: Moro (ahoj) - kiitos (děkuju) - sel moro (ahoj). Proč jsem ale založila tento speciální odstavec - chtěla jsem se pochválit, že mi několik Finů nezávisle na sobě řeklo, že mám hrozně dobrý přízvuk a že by lehko uvěřili, že jsem Finka (ok, navíc světlé vlasy a z genetického hlediska modré oči). Ale myslím, že jenom v té spleti Francouzů a Italů nejsou zvyklí na tak "precizní" výslovnost R, která je ale stejná jako v češtině, stačí na to dát trochu větší důraz... Ovšem s každou další pochvalou přichází vlna motivace, takže uvidíme za půl roku :)

Tak, pro dnešek končím, protože ráno přece brzo vstávám. Mějte se, smějte se a užívejte si toho, že vám lidi rozumí :)

Best regards,

jajinka