Odjezd z Finska nebyl lehký. Zaprvní to bylo trochu stresující kvůli sopce, která neměla dávno od své poslední aktivity a hlavně všichni hrozili výbuchem té větší kamošky. Zadruhé to znamenalo zmeškat Vappu jakožto asi největší finskou spářku v roce (přesný význam neznám, má to něco společného s koncem semestru vysokoškoláků, ale prakticky to probíhá tak, že se celé Tampere - potažmo Finsko - hromadně ožere. Těžiště finských oslav bývá Tammerkoski - řeka spojující obě jezera. Aspoň pak mají ryby co žrat...). Zatřetí moje připravenost na zkoušku se nezdála být více než dostatečnou. A hlavně, jet domů znamenalo ukrojit týden z posledních pár dní. A že teď má cenu každá minuta. Ale jak říká Edward, občas musíš udělat něco pitomého, abys dostal, co chceš. Tak doufám, že se ta blbá zkouška povedla (teda podle percentilu vím, že jo. Teď už jenom zjistit, jestli je s takovým povedením spokojená i FSS).
Aspoň finské počasí mi přálo - vyprovodila mě mlha a osm stupňů, z toho se dobře utíká. A cesta se taky dala v pohodě zvládnout, ve Frankfurtu jsem měla něco málo přes hodinku na přestup, takže moje lety i s tou pauzou trvaly kolem šesti hodin. Taky jsem tam potkala Milese (CHI) z pátého patra, který letěl náhodou stejným letadlem z Tampere a druhý den pokračoval do Prahy. Do Brna se mu nechtělo, hm.
Dvě historky z letadla:
#1 Sotva jsme při letu Tampere - Frankfurt byli v nějaké té rozumné výšce, že jsme se mohli odpoutat (nevím, proč bych to měla dělat, ale dost lidí se na to očividně třepe), někteří lidi okamžitě vystartovali na záchod. Seděla jsem dost vepředu, takže jsem měla přehled :). Jedna z těch dotyčných, co po patnácti minutách ve vzduchu nemohli vydržet, měla dost zapamatovatelný vzhled. Takže když jsem ji viděla za hodinu přešlapovat podruhé, docela mě to překvapilo (neměla totiž vzhled pětiletého děcka, k pětce by se měla přidat nula a eště by to nejspíš bylo málo). Jenomže ona šla i potřetí! Tak nevím, možná začínám chápat tu pitomou reklamu na Urinal.
#2 V letadle do Bratislavy za mnou seděli nějací Slováci a celou dobu mleli. A víte co? Byla to hrozná otrava jim rozumět. Angličtinu pořád umím vyfiltrovat, že prostě vypnu a nerozumím. U finštiny nic filtrovat nemusím, tam nerozumím tak nějak přirozeně :) (i když jsem dostala z finského kurzu za 5, což je tady nejlepší známka). Slovenštinu filtrovat neumím. A ta baba byla hrozně blbá. Určitě si umíte představit lepší dvě hodiny, než když je strávíte nad přemýšlením, jak je někdo blbý...
V Bratislavě na mě čekala rodinná delegace s českým lepeňákem, dostala jsem českou pusu (žádné západní třikrát na líčko) a vyrazili jsme eště víc k domovu. Bylo to zvláštní. Po cestě nikde žádné jezera, zato jsem po čtyřech měsících viděla větrolam.
Doma všecko zůstalo při starém. Dokonce jsem měla pocit, že v koupelně na poličce jsou stejně poskládané šampony, jak když jsem odjížděla. Jenom jsem najednou neměla vychytané místo, odkud poteče moje požadovaná teplota vody, kliky od dveří byly jiného tvaru a výšky než ty naše v Tuomiu a při první noci po čtyřech měsících v nejlepší posteli na světě jsem odmítla svůj starý polštář, protože jsem si zvykla spát skoro na rovném.
Samozřejmě setkání s blízkýma lidma bylo moc hezké. Hlavně ten pocit, že se nic nezměnilo. A asi i to, že na vás doma někdo čeká.
O něco míň příjemné bylo setkání s pracovníkama služeb. Jediné, co jsem slyšela od prodavačky v obchodě, byla cena. Poděkovat a pozdravit jsem musela sama. Hyvä. Na obecní úřad jsem vyrazila za účelem vyřízení volebního průkazu, v kanceláři jsem vysvětlila situaci a bez odpovědi na pozdrav jsem poslouchala minutu mlčení a pak "Tady ten pán byl před vama". Vtipnost situace kulminovala, když paní referentka nemohla najít prázdný formulář dokonce ani na PC/internetu, tak opisovala ručně nějakou starou žádost. No ale volební průkaz mi došel dneska, takže příští týden hurá do Helsinek na ambasádu :)
Co mně ale zklamalo, tak v Brně v hospodě neměli kofolu! Tak jsem se těšila a nakonec jsem si musela dát pivo. Zase na druhou stranu, to pivo mělo pěnu.
Venku jsem si připadala jako v pohádce. Oproti Finsku to byl pořádný rozdíl - všecko rozkvetlé (dokonce i nějaký ten strom na prvomájovou pusu), voňavé, bzučící, v Brně svítila teplota 27°C a mně proběhlo hlavou, že do tolika už umím počítat jenom v eurech (i když aktuálně můžu říct, že zatímco v ČR řádí povodně, vysoké teploty dorazily i na sever a my tu chodíme na pláž v plavkách a noční pikniky v mikině).
Ten týden utekl rychleji, než jsem si myslela, a za chvilku byl čas jet zase "domů". A jak se mojí dušičce nechtělo opouštět Tampere, mojemu tělu se nechtělo z Česka (ani když jsem dostala smsku, že zítra konečně budu zpátky). V noci z neděle na pondělí jsem dostala horečku a do Brna jsem odjela s 38°. Moje první zastávka byla v lékárně pro paralen a céčko. No a samozřejmě díky této skutečnosti byla noc ve Frankfurtu na letišti ještě horší, než jsem předtím čekala. Ještěže tam byla Peťa, co studovala v Tampere semestr přede mnou, a aspoň jsme si mohly dělat společnost.
Finsko mě přivítalo studeným větrem a vlhkým počasím, a já jsem to vzala přes Hesburger do postele. Vzbudila jsem se kolem deváté večer, v pokoji byla Agi, za chvilku došel Edward a Fanda a my jsme nad pohárkem moravského vína prokecali několik hodin. Ostatně jsem měla slíbené, že až se vrátím, tak to oslavíme (s dodatkem - s českým jídlem :)).
Teď abych se začala pomalu chystat na další výlet do rodné domoviny, ale od té doby budu jezdit na návštěvu do Finska...
jajinka
Žádné komentáře:
Okomentovat