pondělí 5. dubna 2010

Hyvää pääsiäistä!

Na prožívání jakýchkoliv svátků v cizině je pěkné to, že se zaručeně budou lišit od toho, co znáte z domova. Nám tady svátky jara začaly už aprílem, princip byl sice stejný, ale kvalita vtípku předčila možná všecky první dubny dohromady.
Mohlo být pondělí večer, něco jsme s Fandou vařili, když si vzpomněl, že viděl něco ve svojí schránce, a šel se tam podívat. Vrátil se za pět minut, ve tváři směs pobavení a zmatení a podával mi nějaký papír. V rohu logo TOASu (něco jako správa kolejí), adresa, Dear Mr Blahoudek...

"V posledních týdnech jsme zaznamenali spoustu stížností týkajících se užívání našeho zařízení. Vyskytly se také nějaké škody, které musí být nahrazeny. Po dotazování jsme zjistili, že jste se na tom také podílel a rádi bychom vás pozvali na schůzku, kde můžete být konfrontován s videem a ostatními stížnostmi. V TOASu jsme již rozhodli přestěhovat jednoho nebo více obyvatel jinam. Předtím, než ale učiníme konečné rozhodnutí, chceme si promluvit se všemi zúčastněnými. Je jednodušší pro obě strany, když se sejdeme ve společenské místnosti ve 3. patře namísto naší kanceláře. Chceme vás tedy pozvat na schůzku ve čtvrtek 1. dubna v 19,00. V případě dalších dotazů mě kontaktujte.

S pozdravem,

Kari Kaukonen"



Co to je za blbost? Jediné škody, o kterých jsme věděli, byly dvě nebo tři zlomené židle, které už předtím nevypadaly zrovna zdravě, a možná ukradená dopravní značka, která se nám objevila na chodbě, ale neměla nic společného s TOASem. Hlavně Fanda fakt nepatří mezi lidi, kteří by vyřvávali po nocích. Na to by byli možná jiní adepti (a tento dopis dostalo asi deset lidí), ale stejně, jaké dotazování, kdo to nabonzoval? Kdo může být takový křivák, snad když mi něco vadí, tak nejdřív řeknu, než napíšu stížnost na TOAS... A jestli se bude muset někdo stěhovat, tak ty poslední dva měsíce na Erasmu nejspíš trochu zhořknou... Celé Tuomio se dva dny nebavilo o ničem jiném, atmosféra houstla...

Ve čtvrtek se sešli "ti špatní" plus třikrát větší skupina podporovatelů, a Martijn s Jorritem (NED) konečně všem řekli, že to byl prostě apríl. Následoval smích, potlesk, video  (doufám, že to bude fungovat). Lepší vtip jsem nezažila...

Velikonoce taky nepostrádaly originalitu. Jedna polka se rozhodla zorganizovat velké mezinárodní velikonoce, takže jsme se poskládali na jídlo, pití, rozdělili na národnostní skupiny a od sobotního odpoledne nakupovali (taky vám připadá perverzní věda "Poszukaj majonezu", i když víte, že je to polski?) a prali se o kuchyně. Výsledkem byla velkolepá žranica nejrůznějších chutí, kde jsme se skupinově vrhli na jídlo a do hodiny taky skupinově fučeli nad plným žaludkem. Česká skupina čítající Fandu, mě a podporu mojí milé maďarské spolubydlící se rozhodla upéct chleba, který nám trochu překvasil, ale po tom sladisku lidi vzali za vděk i tím. No a ze zbytku umím pojmenovat jenom tiramisu a jabkový koláč, ale v rámci sladkých orgií jsem toho ochutnala mnohem víc... Slečna organizátorka by občas potřebovala víc nadhledu a míň důležitosti, ale i tak to byla povedená akce. Pak se lidi rozutekli, Edward ve své kanceláři (místnost vedle sauny, která se před pár dny proměnila v malou výstavní halu s jeho a Ciosinými (IRL) fotkami) roztáhl půjčený projektor, my si roztáhli matračky a polštáře a udělali si improvizované kino.

Po dvoch filmech se dost lidí zvedlo a šlo na anglickou mši, když jsou ty Velikonoce, večer se slavily Giuliiny (ITA) a Guyomovy (CAN) narozky, než sekuriťák všechny vyhnal někam do hospody. My, kterým se nechtělo, jsme si v "kině" konečně zapli Forresta Gumpa, na kterého jsme čekali s Agi celé odpoledne. Moc plno nebylo, kromě nás dvou se nočního promítání účastnil jenom Edward coby jediný člověk, který to uměl ovládat (a troufl si na to sahat), než nám sekuriťák o půl třetí došel říct, ať to ztlumíme. Tak jsme to ztlumili úplně a přesunuli se k nám do pokoje. Edward si chtěl hrát na psychologa (perfektní zábava především pro mě jako pozorovatele) a vlastně u nás zůstal až do rána, protože jsme se rozhodli, že budem spát všichni dohromady hlavama k sobě, vykládali si potmě a připadli si jak na letním táboře. Vzbudili jsme se tak nějak svorně o půl dvanácté, udělali si tousty se sýrem a Edward se rozběhl do školy vrátit promítačku.

I na šlahačku došlo, sice místo žile to bylo jenom šátkem, ale od uschnutí mě to snad uchrání. Díky, Fando :) A druhému Fandovi posílám díky 1479.407km jihojihozápadně za slivovicu, kterou jsme dneska slavnostně dorazili a flašku zařadili mezi erasmácké trofeje. Na písničku si počkám na Pohárky, už jenom dva týdny, moc se na vás těším, děcka :)

jajinka

2 komentáře:

  1. wow, ten zbytek slivovice přežil tak dlouho? smekám, takovou pevnou vůli bych chtěl mít :)

    OdpovědětVymazat
  2. to abych tu měla aspoň kousek domova :)

    OdpovědětVymazat