Nokia: Connecting people. Ericson: connecting... connecting... connecting...

Víceméně od začátku Erasmu jsme s Agi plánovaly, že se zajedeme podívat do Nokie. Ne proto, že by tam bylo něco zajímavého k vidění - sami Fini nás od toho zrazovali. Ale ruku na srdce, kolik Čechů zná Tampere? A kolik Čechů zná Nokiu?

Vždycky, když internetová předpověď slibovala pěkné počasí a my jsme naplánovaly cestu tam, tak hustě sněžilo, byla hrozná kosa nebo jsme trošku zaspaly. A protože Nokia je tak blízko (nějakých 20 minut autobusem), chtěly jsme mít náš výlet co nejdokonalejší. A proč si to kazit od začátku blbým počasím.

Minulou středu jsme neměli moc co dělat, tak jsme s Agi vzaly foťák a šlu udělat pár fotek do lutheránského kostela. Když jsme pak chtěly jít dom, venku začínalo pomalu svítit slunko, po týdnu deště a mlhy! Tak jsme přemýšlely, že si půjdem sednout někam ven a jenom si užívat slunečních paprsků. A pak Agi napadlo, že vlastně můžem jet do Nokie...

Bylo za pět tři, na internetu sme našly první autobus, zaklepaly na Kasiu, že má pět minut na nachystání a v 15,15 už seděly v lince č. 79. Za chvilku nás autobus vysadil uprostřed ničeho, ona Nokia fakt není nějaká turistická atrakce. Je to industriální město tak o velikosti Břeclavi. Žádná továrna na telefony. Teda už ne.

Skrz Nokiu teče řeka, která odvádí vodu z jezera Pyhöjärvi (a protože jsou spojené kanálem, tak vlastně i z Näsijärvi) do Baltského moře, a v Nokii byl asi dvacetimetrový spád, který přímo vyzýval k postavení vodní elektrárny. A kde je energie, tam může být průmysl, tak se v Nokii (a pod značkou NOKIA) začal vyrábět papír a později gumáky, kabely a pneumatiky. A sedmdesátých letech je napadlo dělat telefony... První NMT telefon byl zkonstruován v Nokii, první mobilní hovor se uskutečnil v Tampere v roce 1991 (se zařízením od Nokie). A pak ten mobilní boom si asi pamatujete. A určitě uznáte, že v něm Nokia hrála velkou roli. Dnes už je telefonní továrna pryč, ředitelství v Espoo a výroba v Salu (a v Asii samozřejmě). Jméno města zůstává pořád stejné :)

A to byl přesně ten důvod, proč jsme tam jely - vyfotit se u cedule, protože všechny máme Nokiu. Teda nevím, co Kasia, jí se totiž celý ten nápad přestal líbit, sotva jsme dorazily. Že tam není nic k vidění (ano, Fini asi měli důvod, proč nás na to upozorňovali). Když jsme šly ke kostelu (jakožto jednu z mála oficiálních "turistických atrakcí"), za chvilku začala brblat, že je to daleko. Pak jsme hledaly jakýsi most, to už byla úplně protivná, tak jí Agi řekla, že jestli chce frflat, ať radši jede dom. A ona se fakt otočila a šla na autobus. Nejdřív nás to trochu zarazilo, pak jsme ale uznaly, že ten zbytek výletu jsme si užily víc. Obecně, když moc nečekáte, můžete si užít i návštěvu místa, které za moc nestojí.

Most jsme nenašly, teda ne ten, co byl na wikitravel.org. Náš most vypadal jak obyčejná silnice, ale poskytoval luxusní výhled na tovární komplex na malém ostrůvku. Na továrny docela hezké. Tak jsme chtěly spokojeně jet domů. Autobus nám ujel asi o deset minut a vlak jel za dvě hodiny. Nějaký dřívější autobus zastavoval v Nokia Pysäki, nemohli jsme ale najít nikoho anglicky mluvícího, kdo by nás nasměroval na tuto zastávku. Nějaký starší pán nás dokonce poslal do Tampere. Tak jsme na chvilku zapadly do obchodu, pak šly hledat nádraží, že si koupíme lístek a sednem si tam. Koleje jsme našly, nápis Nokia taky, ale něco, co teoreticky mohla být nádražní budova, bylo zamčené. Nevyvíjelo se to úplně dobře, ten vlak byl poslední spoj, ale nic nenasvědčovalo tomu, že v Nokii zastavuje. A hlavně, v šest ráno nás na Keskustori čekal autobus do Ruska...

Vydaly jsme se hledat nějaké lidi, na ulicích v centru fakt mrtvo, a najednou na křižovatce vidím autobus 71 s nápisem Keskustori. Sedmdesátjedničky jezdí přes Tampere, tak říkám, že možná je to náš bus. Začaly jsme mávat, řidička zastavila na zastávce vedle autobusového nádraží, počkala, až nám naskočí zelená na přechodu, a s úsměvem řekla, že ano, jede do Tampere. Měly jsme pořádný kus štěstí. Jo, a když jsme druhý den vyprávěly tu historku Finům v autobuse, dozvěděly jsme se, že to pysäki znamená zastávka, díky, starý pane :)

Perlička na závěr (ano, už budu končit) - včera v hodině Scandinavian Business se Markku rozhodl, že je příliš hezky na to, abysme seděli ve třídě, a vzal nás na projížďku po Tampere a okolí a okolí znamenalo i Nokiu. Nejlepší bylo, že to udělal i den předtím v Area Studies, jenom byla hrozná škoda, že nikdo z nás neměl foťák. Výhled z dvou vyhlídkových věží uprostřed lesa byl úchvatný, a muzeum veteránů taky stálo za to. A dokonce za nás platil kafe a munkki! Bude vypadat jako úplatek, když mu dovezu z krátké české návštěvy aspoň čokoládu? :)

jajinka