Awesome!

Občas je lepší dva týdny nevytáhnout paty z Tampere a místo cestování si užívat lidí. Takže tady máte pár postřehů z toho, co dělá Erasmus Erasmem. 

Na Moravě fašaňk, ve většině Evropy karneval, ve Finsku nic. Ale Tuomio(kirkonkatu 19) je mezinárodní půda, takže nápad se rychle chytl a sešlo se dost lidí v docela kreativních maskách, spousta fotek a pak si vážit toho, že ani po půlnoci nedošel sekuriťák, a spořádaně se přesunout někam jinam. Docela pěkná spářka. 

Minulou sobotu jsme se rozhodly s Kasiou a Agi, že vyzkoušíme Be-bop, protože historky, co kolem tohoto klubu kolovaly, zněly docela dobře. Vstup i šatna volné (ano, tady se za šatnu platí a cena obvykle nejde pod 2 éčka), do půlnoci Coca-Cola a Sprite zadarmo, navíc tam hraje dobrá muzika. Myslim, že tento klub není na finské půdě, že ten kousek Tampere koupil nějaký stát ze střední Evropy, který myslí na své studentské krajany :) Jenom jako "bonus" se tam kroutí slečny v parodiích na sukně a působí spíš jako odpuzovač, protože nikdo nezůstal na parketu, když se začaly tančit. Odnesly jsme si ale zkušenost, jak se snaží Fin, když není moc ožralý - doslova se mezi nás "vesral" a byl jak slepice, co opatruje svoje kuřátka, čímž nám celkem znemožnil svobodný pohyb/tanec. Co ale bylo docela zvláštní - on od nás stál normálně daleko (normálně pro Čecha, Fini udržují větší osobní vzdálenosti), ale byl hrozně předkloněný, aby nám byl blízko hlavou... Bylo to jak když někoho balí šestnáctiletý kluk a navíc introvert. Docela rychle nás to přestalo bavit, tak jsme si chtěly jít sednout, on za náma ale vystartoval, tak jsme změnily směr rovnou ven a šly jsme dom. Agi chtěla po cestě vyfotit teplotu na ceduli u divadla (-19,1), tak jsme čekaly asi pět minut, až přeběhnou všecky reklamy, a pak to chudina nestihla... Ale byl to fajn večer. 

Následovalo pár českých olympijských večerů, tzn. hokej ČR - Rusko (dokonce jsme to sledovali v česko-ruském složení), Martinin bronz, který jsme s Fandou neměli čím zapít, jak jsme si přiťukli posledním dezertním piškotem, co nám toho večera zbyl. A pak ignorace jakýchkoliv cizích jazyků do půl třetí místního času, mleli jsme česky o sto šest a až zpětně si člověk uvědomí, že mu to vlastně chybí.Na závod v rychlobruslení na 5000 m jsme byli prozíravější, koupili si dvě plzně, jenže zrada! Naši běžkaři byli tak šikovní, že jsme museli oslavit už jejich bronz a na Martinino zlato nám zbylo málo materiálu (naštěstí Fanda disponoval višňovicí). A šťáva došla taky internetu (finský přenos je tak o tři minuty pozadu a přece jenom potenciální šance na zlato je dobrý důvod, proč sledovat něco v přímém přenosu). Že se sekal internet při ostatních bruslařích, to eště nebylo tak hrozné, ale že se sekl internet v cílové rovince! To bylo pěkně naprd. Naštěstí se rozjel dřív než televize a dokonce plynule, takže jsme si mohli vychutnat konec závodu a velice pěkný český okamžik tady v tom anglickém moři... Pak jsme se ještě domluvili na ranní vstávání na hokej, čehož jsme pak docela litovali - ne protože jsme prohráli, ale protože jsme si ani nemohli říct, že jsme aspoň viděli pěkný hokej. 

Někam doprostřed by se hodilo napsat něco o naší malé sauně, která funguje v úterý, čtvrtek a neděli a sice tam chodíme pokaždý v jiný čas, ale víceméně pořád máme štěstí na ty stejné lidi. Ani kdyby ta sauna nebyla tak strašně příjemná, jak je, tak bych se tam vždycky hrozně těšila už jenom kvůli lidem... Naposledy se ale Tomovi (FRA) podařilo vykouzlit takové horko, že jsme víc času strávili ve sprchách.

Ve čtvrtek večer byla u nás Toga párty aneb oblečme se do prostěradla padesátkrát jinak, nejspíš to byl ten důvod, proč si všichni měnili v úterý povlečení. Postup byl celkem obvyklý - shromáždit se v common room, přijímat návštěvníky, pít, kecat... Tentokrát došel aj Juha, pro jeho fanoušky musím bohužel napsat, že neměl čepici Florida Panthers. Večer skončil se zlomenou židlí, ale jinak celkem čistým štítem, bavila jsem se skvěle a teoreticky jsem se naučila nové slovo - hyi vittu, prakticky je to pro mě zatím nevyslovitelné. Znamená to něco jako nechutné a Juhův kamarád Juha mi říkal, že bych to měla říct pokaždé, když uslyším Lapinkaari ("konkurenční kolej"). Toho jsem se musela trochu zdržet, protože další den byla párty tam. 

Téma bylo inside out, tzn. obléct si věci naruby. Popravdě ta spářka byla ale celkem divná, protože když jsme tam přišli, tak jsme tam byli jako cizinci, v místnosti, kde měla být už víc než půlhodiny akce, tak všichni jedli... A když se to trochu rozjelo, stejně nás to s Agi úplně nebavilo a spíš jsme se těšily, až půjdem někam jinam. Nakonec jsme ale odcházely mezi posledníma ještě s Fandou a Edwardem (NED)...a pro mě ta pravá párty začala, sotva jsme opustili Lapinkaari. Dokonce bych mohla popsat ten okamžik, kdy se to zlomilo: "Já bych si úplně skočil do sněhu." - "Když to uděláš, tak jdu do toho s tebou." České divokosti se chytil Edward, který se z ničeho nic vyslekl do půlky těla, to samé Fanda, svorně vylezli na kopec sněhu a začali se válet dolů. Kluci se po cestě házeli do sněhu, padali a my jsme s Agi měly o zábavu postarané. Pak jsme dorazili ke klubu Senssi, kde byla fronta tak na půl hodiny a když jsme se konečně dostali na řadu, sekuriťák nechtěl pustit Fandu dovnitř, protože si zapomněl občanku doma... Prej sorry, já tě neznám... Tak jsme se otočili všichni čtyři a za zvuků mezinárodních nadávek jsme zapadli do první hospody, co jsme potkali. A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat! 

Čtyři piva na půlky, skvělé kecy a hlavně - skvělí lidi... Teď tomu sekuriťákovi děkuju, že nás tam nepustil... Po nějaké půlhodince nám číšník došel říct, že se za chvilku zavírá, což jsme pojali jako "dopijem a idem", on ale za minutu dvě přišel, že konec chvilky, donutil nás (a dokonce i mě) kopnout zbytek piva. A pak to přišlo - nezapomenutelná hláška večera, když Edward telefonoval a dotyčný na druhé straně hovoru se nejspíš zeptal, kde jsme: "Oh, we are in some kind of pub..." Skvělá lokace, prostě jsme v nějaké hospodě :) 

Po cestě jsme se domluvili, že máme hlad, tak si doma uděláme Fandovu pizzu, ale nakonec nás bylo na jednu Ristorante jedenáct (pozůstatky jiných spářek a hlavně Harry (UK), kterému se Fanda snažil vysvětlit, že všecko rozbije, když uprostřed řeči z Harryho židle kus upadl...). Nepomohlo ani to, že jsme ohryzali asi půl kila sýra, tak se Pit (LUX) s Edwardem rozhodli, že zajdou pro pořádnou pizzu někam do nonstopu. Moc dobrá snídaně ve čtyři ráno, následoval ještě popcorn, protože jsme společenskou místnost proměnili v kino, podívali se na jeden díl nějakého animáku a pak šli konečně spat...Byla to dost šílená noc, ale díky za ni!

Tak, a dnes nás možná čekají ještě palačinky v pátečním složení (mimochodem se z nás stávají palačinkoví experti), a večer vyrážím za polární kruh. Protože o tom je Erasmus - o cestování a hlavně o lidech.

jajinka