Zimní hry v Lahti

Fajn, nebude to chronologické, ale zápisek z Laponska si vyžaduje mnohem mnohem víc času. A Lahti bylo taky plné emocí, takže...

V noci po cestě ze Stockholmu jsem potkala Švýcara jménem Manuel, se kterým jsme prokecali dobré dvě hodiny o českých a švýcarských sportovcích. Když jsem pak nadhodila, že chci jet do Lahti na skoky na lyžích, tak okamžitě řekl, že jede se mnou. Nakonec se k nám přidal ještě Simon, taky Švýcar, kterého znám hlavně z Laponska. Pak stačilo najít autobus, omrknout cenu lístků a nastavit budík na 5:45. Ráno se přemluvit k vstávání (nebylo to pěkné, zvlášť po předchozí noci v autobuse), nachystat pár lepeňáků a o půl sedmé mě čekali kluci na Tuomiokirkonkatu.

Cestu do Lahti jsme víceméně prospali, po hodině náš autobus ale začal tak skákat, že jsem si radši zapla bezpečnostní pás, abych neskočila ze snu na vedlejší sedadlo. Ještě jsme zavtipkovali, že jsme si mysleli, že jedem na skoky na lyžích a ne na skoky s autobusem a mohli opět vyrazit na procházku do věčných lovišť.

V Lahti jsme byli poměrně brzo, měli jsme dvě až tři hodiny na to, abysme si prohlídli město, našli areál a chytli dobré místo. My jsme ale změnili pořadí - nejdřív najít areál (protože kluci chtěli mít lístek v ruce), kromě pár stánkařů samozřejmě ani noha. Potkali jsme ale skupinku se slovenskýma vlajkama, oni si všimli, že se na ně culím, tak jsem řekla "zdravim" a společné nadšení téměř neznalo mezí. Jak zjistili, že su Češka, hned nás pozvali na štamprlu (Švýcaři se nad těmato praktikama velice podivovali). A tak se stalo, že jsem pila první finskou vodku za celý svůj Erasmus. Co bylo ale zvláštní - měla jsem docela problémy s nima mluvit slovensky - většinou jsem měla tendence jim odpovědět anglicky. S češtinou, resp. mým dialektem, takové problémy nemám. No ale i tak mi moji slovenštinu nepřímo docela pochválili ("A to mi nehovor, že si Češka."), což mi udělalo strašně dobře :)
Mimochodem ti Slováci ve Finsku tři roky makají a neumí ani slovo finsky a dokonce ani anglicky. Že pracují se Slovákama. Potkat tady tak málo Čechů bylo fakt štěstí...

V areálu jsem si koupila pořádnou finskou čepici, protože jsem konečně našla něco, co zavánělo finskýma barvama. Kluci se mi trochu smáli, protože jsem měla radost jak malá holka. Protože jsme pořád měli dost času, vrátili jsme se do města jakože na ty památky, dohromady tam ale nebylo co k vidění, tak jsme se stavili na čokoládu a na záchod a před jedenáctou se vrátili do areálu. U stánku s klobáskama jsme si všimli vlajky na tváři uzeninové slečny, doporučila nám dětský koutek, jestli chceme taky. Chtěli jsme.

Pak začal závod v běhu na lyžích družstev žen na 4x5 km, neměli jsme ale moc strategické místo. Start jsme viděli z dálky a běžkyně kolem nás prosvištěly tak jednou za 5-7 min. Na muže jsme se přesunuli do "kotle", kde jsme měli větší přehled a taky viděli na obrazovku. Bylo to ale fajn, sice tam nebyli Češi ani Češky, to fandění (hop-hop-hop nebo hyvä-hyvä) bylo docela příjemné. Celkově tam byla taková všeobecně super atmosféra, a nejlepší to bylo vždycky, když sportovci vjeli na stadion. Roj vlajek, podpořeno nějakou muzikou, hodně mě to bavilo.

Pak jsme si všimli, že se začalo skákat (zkušební kolo), a jelikož ani muži neměli české ani švýcarské družstvo, přesunuli jsme se pod můstek. Až po chvilce jsme si všimli, jak skvělý flek jsme chytli. Postáváme, vykládáme si, a najednou kolem nás prošel Andy Kuettel! A nebyl jediný, protože jsme stáli skoro u uličky, kudy prošli všichni skokani. Časem se nám podařilo protlačit ještě blíž. Co z toho vyplývá? Mám spoustu fotek tváří, které moc dobře znám ze sportovních přenosů, pět autogramů, plácla jsem si s Harrim Ollim a navíc jsem zažila hodinu a půl mezi lidma, kteří tancovali zimou i nadšením, všichni fandili všem (teda když skákal nějaký "Tsekistä", tak jsem obvykle křičela sama, hmm), parádní nálada.

Po závodech jsme vyrazili na autobus, aniž bysme věděli, kdy jede. Se štěstím začátečníka jsme nečekali víc jak deset minut... A pak následoval ještě jeden vtipný okamžik, kdy jsme SLYŠELI Manuela spat :)

Za rok jedem do Harrachova, ne?

jajinka