Nordic tour, část první

Zdar děcka,

fakt na vás nekašlu, jenom na vás nemám čas :)

Zažila jsem skvělé dva týdny, které asi budu muset nějak rozdělit, nebo se na jeden zátah upíšu, navíc se všichni zděsíte, že je to hrozně dlouhé a nebude se vám to chtít číst. Takže na začátek aspoň něco k cestě do Rigy a zpátky. 

Takže naše cesta se začala neoficiálně v pátek 6. února odpoledne, kdy jsem sedla na autobus č. 61 směrem na letiště v Pirkkale, našla správný terminál (kde funguje i Ryanair), a čekala na letadlo z Frankfurtu. A pak už jsem jenom vyhlížela, kde se mezi cestujícími objeví můj milý Jarda (pro pohárky - Jara :) a osobně preferuju jméno Jarúšek). Samozřejmě byl mezi posledními, teda určitě poslední z těch, co jsem vnímala, protože zbytek mi pak byl tak nějak jedno...

Pátek se nesl ve znamení regenerace, naše plány byly totiž velkolepé. Popravdě jsem strávila poslední týden hledáním hostelů, jízdenek a turistických informací. Náhodou skvělá práce. No ale v každém případě Jarda měl po noci na letišti a nás čekalo pěkných pár kilometrů na nohách. 

Helsinki
Ráno jsme vstali v čas, na který se bojím myslet, protože je to strašně strašně brzo, ale chtěli jsme stihnout vlak o půl osmé. Při chystání svačiny mě ještě čekalo setkání s lehce podnapilým filozofem rozjímajícím nad svým zpackaným životem a pak jsme vyrazili na nádraží. Čekalo na nás menší překvápko - pokladny otvíraly až o půl osmé (dvě minuty před odjezdem vlaku) a automaty nebraly ani jednu z našich karet. Navíc návod byl finsky nebo švédsky, ale stejně jsme se k žádné kloudné akci nedostali. Tak jsme změnili plán, zamířili na autobusové nádraží a počkali na expresbus Tampere - Helsinki. Za dvě hodiny jsme zastavili v něčem, co připomínalo garáž a teoreticky se to tvářilo jako konečná, tak jsme se rozhodli vystoupit (přestože někteří lidi zůstali uvnitř)...a když se autobus znovu rozjel, měl napsaný opačný směr. Tak nevim, jestli i u long-distance busů je na znamení i konečná jako v Tampere :)

V Helsinkách jsme se nejdřív našli ulici, která směřovala k Sibeliovu památníku - byl to nějaký hudebník a jmenuje se podle něho jediná konzervatoř ve Finsku. Naše cesta vedla kolem pobřeží, tak jsme v jednu chvíli neodolali a šli si šlápnout na moře. Další cíl byl olympijský stadion (symbolicky týden před zahájením), pán u pokladny očividně nepochopil vtípek o studentské slevě (spíš se tvářil, že by nejradši všem studentům dal přirážku) a vyjeli jsme nahoru na věž. Výhled krásný, dokonce i na vedle hrající fotbalisty. Jarda se mě snažil přesvědčit, že to nejsou žádné lamy, ale pro někoho, kdo nepozná ani offside, je to prostě jenom fotbal...

Po sportovní části Helsinek jsme naznali, že je čas se najíst, tak jsem se vytahla s tipem na Golden RAX (za 9,50 neomezená konzumace, na výběr bylo hlavně italské jídlo, ale takové lasagne sem nejedla ani v Itálii...neříkejte Italkám :)), po cestě jsme ale měli polovičku památek, co jsme měli zakroužkované v mapě. Prostě umím spojit příjemné s užitečným (a navíc jsem taky strašně skromná). Po obědě jsme si dali ještě jedno kolečko podobnou trasou, protože jsme měli čas a protože jsme předtím některé budovy z hladových důvodů vynechali. K večeru jsme prošli dost neturistické pobřeží, abysme si užili i těch pravých Helsinek, a na chvilku jsme zapadli taky do malého kostelíku. Během asi pěti minut začala mše (ve finštině), mně to nevadilo a mému protějšku bylo blbé se zvednout, tak se stalo, že jsme měli v sobotní podvečer i jakýsi religiózní zážitek...Pak už nás čekala jenom Helsinská katedrála (zavřená) a pravoslavný kostel, který k zavření neměl daleko, v každém případě jsme se tam stihli vetřít a vevnitř to stálo za to. Pár nočních fotek za pomoci odpadkových košů a pak pomalu do přístavu a přejet trajektem do Tallinnu.

Na lodi jsme využili duty free shopu, jako správní Moraváci (ok, podle sebe soudím Jardu) jsme si koupili flašku růžového ze Španělska a našli jsme si místo někde v nejvyšším patře, kde byla malá pravděpodobnost, že nám někdo zatrhne veřejnou konzumaci alkoholu. Po necelých třech hodinách jsme z hlášení ve finštině a estonštině poznali, že se blížíme k Tallinnu, usadili se poblíž východu a pak chvilku obdivovali, jak se může člověk trefit s takovým "hovadem" ke konkrétnímu východu, navíc eště na vodě, když loď nemá žádné kolečka. Za pomoci nějakých erasmaček jsme pak v Tallinnu našli náš hostel, doplatili zbytek do 5 eur za osobu a pak to vzali přes koupelnu rovnou do postele. 

Tallinn
Ráno jsme posunuli budík o půlhodinku, seznámili se s našima spolubydlícíma ze St. Peterburgu, abysme se hned zase rozloučili a vyrazili do Tallinnských uliček. Tallinn je fakt krásné město, v zimě klidné, čisté, bez zbytečných jeřábů, ale přesto si neříkáte u každé druhé budovy, že by potřebovala opravit. Navíc obrovská výhoda pro turistu - historické centrum je krásně pohromadě, dokonce obehnané hradbama. A dvě takové zajímavosti - vůbec tam nemají synchronizované semafory, takže když máte přejít ulici přes tři ostrůvky, chytnete aspoň dvě červené. Druhá věc se týká taky semaforů - na některých byly odpočty, kolik času zbývá do konce zelené nebo červené. Sympatický nápad. 

Kolem náměstí byly chodící reklamy ve stylu středověké krčmy a snažili se nás nalákat do předražené hospody. Jeden týpek nám dal nějaké mince a že když půjdem do té jeho knajpy, tak dostanem šnaps zadarmo. To víš že jo, a ztratíme ten grošák, ne? :) Oběd jsme vyřešili teda velice estonsky - dali jsme si pizzu. Pak jsme vyrazili na nějaký kopeček, odkud byl hezký výhled na toto kouzelné město. Před třetí jsme opustili hradby, ve Stockmanovi si koupili sušenky Tallinn ve slevě a protože náš autobus jel až o třičtvrtě na čtyři a mělo to být hned za rohem, zapadli jsme na chvilku ještě do kavárny. 

Ulici, odkud náš autobus odjížděl, jsme našli ještě celkem snadno. Problém byl, že začínala číslem 1 a nádraží mělo číslo 46. (Ale na http://www.eurolines.ee to bylo fakt naznačené na opačném konci!) Super, když máte deset minut do odjezdu. Tak jsme se rozběhli, na chodníku bylo tak deset cm rozsoleného sněhu, navíc s batohem a mojí kondičkou to nebylo nic lehkého. Batoh jsem proto docela brzo postoupila Jardovi, i když i tak to vypadalo docela beznadějně. Zvlášť když činžák, který vypadal jak pět slepených baráků, měl jedno číslo (a nebyl jediný takový). Najednou ale vypadlo patnáct až dvacet čísel a my jsme stáli před nádražím (to mohlo být tak 15:44:28), se štěstím začátečníka jsme našli téměř okamžitě náš autobus, nasedli a do dvou minut jsme vyjeli. Ufff. Měli jsme exkluzivní místa na prvních dvou sedadlech, takže jsme měli výhled na pěkný kus Estonska a Lotyšska (teda až na to, že nám došla voda v ostřikovači). 

Riga
Kolem osmé jsme stanuli na lotyšské půdě a vydali se hledat central hostel. Tentokrát to bylo trochu složitější, protože jsme neměli pořádnou mapu (jenom "made by jajinka"), za chvilku už jsme se ale mohli vyprasit v posteli. Ne ale na dlouho, protože jsme se rozhodli, že kašlem na únavu a půjdem objevovat noční Rigu. Nadšení nám sice moc dlouho nevydrželo, ale máme pár dobrých fotek a taky jsme viděli vymakané noční osvětlení - jak jsme se později dozvěděli, tak tam bývá něco jako festival světel a Lotyši se naučili hrát s barvama. Vypadalo to zajímavě a většinou dost hezky. Večer jsme zakončili lonkerem, které jsme si koupili někde mezi Finskem a Estonskem na lodi. Náš spolubydlící, kterého jsme soukromě nazvali Sergej, nakonec nedorazil. 

Ráno jsme měli sraz s Jurgisem, kluk, který studoval v Brně na JAMě a náhodou ho znám. Takže jsme po dvou dnech neorganizovaného toulání měli taky jednou průvodce. Bylo to docela zajímavé, protože toho věděl strašně moc k historii a snad ke každému trochu významnějšímu domku, co jsme potkali. Klobouk dolů... Navíc nás zavedl i tam, kde by to wikitravel.org neudělala, třeba do nejvyššího patra nějakého hotelu, odkud byl parádní výhled na Rigu. Pomohl nám najít hospodu, kde se dalo platit kartou (zlaté Finsko) a navíc to nebylo drahé, takže ochutnali něco typicky lotyšského i s desertem. Dokonce jsme dostali nějakou lotyšskou bonboniéru (zatím je nerozdělaná u mě na poličce) a cédéčko s lotyšskýma lidovkama, popravdě jsem se ale po půlce musela vrátit k mojí milované Detve, ale neříkejte mu to :) Já to doposlouchám, ale potřebovala jsem si odpočinout nějakou normální muzikou :)

Jinak Riga by se určitě líbila těm, co říkají, že Praha je nejhezčí město na světě. Má s ní dost společného, je obrovská, spousta památek, ale taky důvěru nevzbuzující existence kolem nádraží. Jenom není tak předražená. Resp. možná je, ale pro turistu z ČR/Finska ty ceny byly relativně v pohodě. Mně se teda Riga líbila taky, ale na Tallinn teď asi dlouho žádné město mít nebude. Maximálně Stockholm, až tam jednou strávím celý den nebo dva. 

K večeru jsme měli trochu problémy s lístky na letiště - tady se totiž v autobuse nedá platit kartou jako ve Finsku a ve stánku se prodávají lístky jenom na pět cest centrum - letiště. Zas tak skvělá ta Riga nebyla, že bych se tam musela tolikrát vracet, abych využila tu jízdenku pětkrát. Tak nám Jurgis půjčil jeden a půl latu, abysme kvůli takové blbosti nemuseli měnit peníze, rozloučili se a tentokrát s pořádným předstihem dorazili na letiště. (Aspoň jednou jsme si mohli dopřát pořádnou rezervu.) Přes letištní kontrolu jsme pronesli dokonce deodorant a zbyteček zubní pasty a pak nás čekala jenom nějaká hodinka v letadle. Bohužel bylo zamračené, takže viděli jenom, jak vypadá tma ve vysoké nadmořské výšce (úplně normálně). Když sme ale přistávali, bylo docela hezké proletět skrz vrstvu vaty z mraků. 

V Tampere jsme ignorovali všechny neexistující party a šli nabrat síly na další dny naší Nordic tour. A já jdu nabrat síly na další článek, doporučuju podobný postup :)

J&J